Plášťové plumy: propojený magmatický systém Země

Plášťové plumy, nazývané také magmatické plumy, představují fascinující geologický fenomén, který ovlivňuje dynamiku Země jak na lokální, tak na globální úrovni. Tyto stoupající proudy horkého materiálu z hlubokých vrstev pláště hrají klíčovou roli při tvorbě sopečných horkých skvrn, mezi nimiž vynikají oblasti jako Havaj, Island, Yellowstonský národní park či Galapážské ostrovy. Tento proces nejenž formuje povrch Země, ale také ovlivňuje klimatické podmínky a seizmickou aktivitu na globální úrovni.

Mechanismus plášťových plum

Plášťové plumy vznikají hluboko v zemském plášti, kde se hromadí tepelná energie. Toto teplo vede k rozšiřování a vzestupu magmatického materiálu skrze plášť směrem k zemské kůře. Pokud magma dosáhne povrchu, vytváří sopečnou aktivitu. Příkladem dlouhodobého působení plášťových plum je řetězec Havajských ostrovů, který vznikl pohybem pacifické tektonické desky nad stacionárním plášťovým plumen.

Co dělá tento proces tak důležitým, je jeho potenciální propojení napříč planetou. Pokud dojde k aktivaci jedné plumy, může se tento jev šířit dále skrze propojený magmatický systém Země. To vysvětluje, proč pozorujeme seizmickou aktivitu a zemětřesení v oblastech spojených s těmito hlubokými procesy.

Sibiřský plášťový plum: Tikající bomba planety?

V současnosti je jednou z největších plášťových plum na planetě tzv. Sibiřský magmatický chochol. Tento obrovský geologický fenomén se nachází pod Sibiří a jeho velikost je přirovnávána k rozloze Austrálie. Podle některých studií a modelů je tento plum natolik aktivní, že způsobuje abnormální oteplování Sibiře, které probíhá až třikrát rychleji než globální průměr.

Dle tvrzení Egona Čolakiana a vědeckého týmu Allatra je stoupající magma pod Sibiří nejen důsledkem obvyklých geotermálních procesů, ale také součástí cyklických změn souvisejících s kosmickými vlivy. Každých 12 000 let dochází k energetickému impulsu z galaktického centra, který způsobuje zvýšený tok energie do jader planet. Toto zvýšené zahřívání pak vede k zesílení vulkanických a seizmických aktivit.

Největší hrozbou je možné proražení Sibiřského chocholu, které by mohlo vyvolat katastrofu srovnatelnou s největšími vymíráními v dějinách planety. Masivní erupce by způsobila nejen globální znečištění atmosféry, ale také vyvolala domino efekt aktivace dalších supervulkánů po celé planetě.

Důsledky a možná řešení

Zatímco tradiční geologie pohlíží na plášťové plumy jako na dlouhodobé geodynamické jevy, novější pohledy zvažují jejich propojení s cyklickými planetárními procesy. Stoupající teplota a seizmická aktivita ukazují na to, že jsme v období intenzivních změn, které mohou mít katastrofický důsledek na globální ekosystém.

Jednou z navrhovaných možností, jak snížit riziko masivní erupce, je kontrolované odplynení Sibiřského magmatického chocholu. Tento proces by mohl snižovat tlak v magmatickém systému a zabránit nekontrolovanému uvolnění obrovského množství energie najednou.

Závěr

Plášťové plumy jsou fascinujícím a zároveň děsuplným jevem, který ukazuje, jak hlubinné geodynamické procesy formují naši planetu. Sibiřský magmatický chochol představuje významnou hrozbu, která by mohla ovlivnit nejen Sibiř, ale celý svět. Je proto nutné sledovat geologické změny a hledat efektivní způsoby, jak zabránit potenciální katastrofě, která by mohla otřást samotnou existencí lidské civilizace.

O možných scénářích exploze sibiřského magmatického chocholu a návrzích jeho kontrolovaného odplynění se více dozvíte v prohlášení Dušana Valečka, zástupce MSH ALLATRA.